Vlak v 11.26 Všechno začal Pavel Vašíček, principál amatérského divadla Cylindr, které mělo sídlo v dnes už bývalém divadelním studiu Horizont v Brně-Lesné. Donesl do divadla text, který se mi nelíbil ani trochu. Abych se vyhnul negativistické kritice, rozhodl jsem se, že něco napíšu sám. Na dovolené v chatě ČSAV na Rejvízu jsem dal dohromady pár stránek inspirovaných tím, jak jsme se ženou odcházeli z relativně blahobytného působení v nemocnici v Rychnově nad Kněžnou zpět do Brna do podmínek materiálně nesporně horších, zato však s nadějí na vzdálené lepší příští. Doma jsem pak dopsal zbytek a poprosil jsem svou tehdejší kolegyni Jitku Uhdeovou, zdali by se spolu s manželem nepodívali na můj text, jestli se to dá vůbec hrát a co se s tím dá udělat, aby se to dalo hrát. K mému překvapení autor Záhadné věže v B., kterou jsem svého času znal málem nazpaměť, mi řekl už v úvodu: -Ano-. Takže jsem text přinesl do divadla. Popravdě řečeno, moc se nelíbil. Text si samozřejmě přečetl i náš zřizovatel, Obvodní kulturní a vzdělávací středisko Brno III, a samozřejmě i zde měli řadu připomínek. Text šel úředním postupem na stůl Jarce Chalupové na Městském kulturním středisku, aby zařídila posudky. Ale ouha! Byla právě doba, kdy v Polsku zvedala hlavu Solidarita a soudruzi se báli. Soudruh Štěpánek, ředitel Klubu školství a vědy Bedřicha Václavka, označil Vlak za protisocialistický. Nebránil jsem se další práci na textu (nikoliv, abych vyhověl ideologickým připomínkám, snažil jsem se prostě, aby text byl co nejlepší a leckde to pořád skřípalo, takže dodneška vzniklo asi sedmnáct verzí), jenže mladíka jsem nechtěl nechat odejet ani náhodou. Takže další kolo posudků a tentokrát to byl soudruh Jabůrek, dramaturg v Divadle bratří Mrštíků, pro koho byl Vlak protisocialistický. (Nutno podotknout, že některé technické připomínky byly namístě, ale text nebyl popraven kvůli nim. Jarka Chalupová nakonec rozhodla, že se uvidí na předváděčce. Soudruh Jabůrek se snažil opět hru potopit, ale nakonec došlo ke kompromisu: Komise nám dovolila sehrát pět studijních představení. V květnu 1981 byla ve studiu Horizont premiéra, v níž Milan Adámek hrál Vynálezce, Pepa Tesař Pivaře, Irena Kupská (později Tomšíková) Přednostovou, Lenka Čéšková (později Jelínková) Babičku a Dita Kaplanová Mladíka. Vlak jsme přihlásili do soutěže amatérských divadelních souborů Šrámkův Písek a soutěžní představení městského kola v žabovřeském Rubínu bylo pátým představením, šlo tedy vlastně o oficiální derniéru. Po vyhlášení výsledků by připraveno představení Jiřiny Švorcové a Alfréda Strejčka. Jiřina Švorcová přijela ovšem do Brna dřív a měla čas se podívat na dvě soutěžní představení mimo jiné i na Vlak. Ten, kdo slyšel v televizi její projev o chartistech, jistě chápe, jak nám bylo. A když Pivař řekl: -Ale já su dovopravdy švorc. - a někteří porotci přitom vyprskli, smiřoval jsem se s nejhorším. Nevyzpytatelné jsou ovšem cesty Páně. Rozumělo se samo sebou, že Jiřina Švorcová se zúčastní zasedání poroty. I ona, tak jako tolik oficiálních kritiků před ní, vyslovila nejdříve nesouhlas s mladíkovým návratem. Ale když kdosi z porotců namítl, že by se tím celkový účinek oslabil, zaváhala a dala mu za pravdu. A tak jsme vyhráli, mimo jiné i městské kolo. První dáma socialistického divadla pochválila při vyhlášení soutěžních výsledků Vlak nahlas a Václav Cejpek o tom napsal do Rovnosti a najednou se už o studijních představeních nemluvilo, takže jsem ho hráli celkem třiadvacetkrát. Nikoliv ovšem ve finále Šrámkova Písku, tam jsme nakonec nepostoupili, povětšinou v Brně a okolí. Potěšil mě pražský kritik Petr Pavlovský, který se po jednom představení zeptal: -Já jsem si platbu v tom mariáši přepočítal a ono je to v té hře správně. Byla to náhoda nebo ne?- Shodli jsem se, že mariáš patří k základním lidským dovednostem, které musí ovládat i amatérský dramatik. Milan Adámek dostudoval VUT, stal se elektroinženýrem a odešel do Prahy. Roli vynálezce jsem po něm zdědil já. Irena Kupská se provdala a rodinné povinnosti je nedovolily hrát: Přednostovou se stala moje řena Jana. Dita Kaplanová, která do divadla přišla jako skromná hvězda s filmovou zkušeností a cenou za roli v Dívce s mušlí, začala po maturitě studovat herectví na JAMU. Studenti JAMU neměli ovšem dovoleno hrát v amatérských souborech a její roli převzal Petr Unčovský. Když jsem se snažil přivést Vlak na profesionální jeviště, vůbec se mi nedařilo. V roce 1988 už bylo zjevné, že bolševik končí, a tak jsem scénář posílal na všechny strany. Ve Zlíně vadila Pivařova brněnština, Provázek měl vlastní hru s železničním námětem, která se úřadům nelíbila a oni se ji marně snařili prosadit, v Praze vadilo zas cosi jiného. Vlak byl přeložen do němčiny, kdy syrový překlad pro pochopení smyslu vyrobil můj tehdejší kolega Petr Gebauer a konečnou podobu dala textu Elke Tasche, dramaturg v berlínském Volksbühne. Ale ani německá verze se nedostala na profesionální jeviště. Mám teď asi deset stránek anglického překladu a třeba ho někdy dokončím, ale pravděpodobnost, že by se Vlak hrál někdy anglicky, je stejně dost malá. A tak jsem využil rozvoje techniky, kdy i amatér si může vyrobit svoje CD, a ze starých nahrávek na ne příliš kvalitních emgetonkách jsem vyrobil tohle CD. Použil jsem kazetu, kde chybí jen kousek hudby, ale text je úplný. Pravda, při nahrávání se mi občas ježila srst, když jsem slyšel ty kostrbaté dialogy, naše neumělé herectví a nepatřičné zvuky, které pronikly do studia Horizont zvenčí. Asi tohle CD bude spíš historickým dokumentem neñ skutečným uměleckým dílem. Nakonec i kolega Shakespeare údajně má ve svých hrách spoustu dobových narážek, kterým dnes nikdo nerozumí. Abych usnadnil práci příštím teatrologům, připomenu, že počátkem osmdesátých let se budoval v Brně podchod před hlavním nádražím, takže celý prostor byl víc než rok jedna velká jáma. Tahle skutečnost se mihla i naším představením. Vlak mi přinesl dost starostí, hodně práce, málo oficiálního uznání, spíš žádné uznání. Ale dvou ocenění jsem se dočkal: V Horizontu měli na zdi velkou papírovou plachtu a diváci tam měli napsat titul představení, které se jim v oné sezóně v Horizontu nejvíc líbilo. Nejvíc hlasů získala Biletářka Arnošta Goldflama, ale Vlak tam napsal kdosi taky. A nebylo to rukopisem mým ani žádného mého známého. A druhé uznání? Přijela k nám na návštěvu kamarádka Johana z Prahy, se kterou jsme se seznámili v nemocnici v Rychnově, a my zrovna hráli, a tak jsme ji vzali s sebou. Po představení jsem ji marně hledali, až jsme ji našli v šatně mezi kabáty s hodně červenýma očima a mokrým kapesníkem. A byl Vlak hra opravdu protisocialistická? Teď bych se mohl tlouct v hruď a tvářit se jako velký bojovník proti bolševikovi a chtít za to trafiku. (Ne, za boj proti bolševiku se trafiky nedávaly.) Ale nemyslím si ani teď, že Vlak byl proti socialismu. Vlak byl o něčem jiném, o čemsi lidském a to muselo soudruhům vadit, lidskost a socialismus dohromady nejdou. Když sleduji na dálku některé své spoluobčany, jak mají problémy vzít odpovědnost za svůj život do svých rukou, mám pocit, že Vlak je i po osmnácti letech hra současná. Vladislav Dolník, Mountain View, Kalifornie, 5. září 1998 (poznámka pro CD vydané vlastním nákladem)   Vlak v 11.26 v podání divadla Cylindr (nahráno v divadelním studiu Horizont, Brno-Lesná v roce 1982) Mladík - Dita Kaplanová Přednostová- Jana Dolníková Pivař- Josef Tesař Babička- Lenka Čéšková Vynálezce- Vladislav Dolník (nahrávka v 15 mp3 souborech, celkem 46,3 MB) 1 Úvod (4,9 MB) 2 Požár (4,0 MB) 3 Přenáška (4,0 MB) 4 Mariáš (4,7 MB) 5 Štíhlé prsty (2,6 MB) 6 Béďa (1,8 MB) 7 Přednostová (2,6 MB) 8 Kosení (1,8 MB)  9 Babička (2,2 MB)  10 Mladík (1,5 MB) 11 Pivař (2,2 MB) 12 Balvan (2,3 MB) 13 Televize (4,2 MB) 14 Oslava (4,4 MB) 15 Už jede (4,6 MB)   Plakát Luďky Kamenské pro představení v divadle Cylindr     Ukázka z poslední verze scénáře Čekárna venkovského nádraží. Pár odřených lavic, věšák s novinami. Na lavicích sedí Rosťa a Vodička, oba zjevně trpí horkem. V koutku sedí Anička, která plete. Část scény je vyhrazena kanceláři; na začátku hry je kancelář prázdná. Vše vyvolává skličující dojem sešlosti a opuštěnosti.   VodičkaAch jo. To je doba. (pausa) RosťaA ten hic. Vodička(ovívá se kloboukem) Jo jo. RosťaA bufet furt zavřené. VodičkaTo už jsem mohl mít na horním pokoseno. RosťaA jak se mně potijó nohy. VodičkaTeď už to nemá smysl, abych se do toho pouštěl. AničkaKdepak je Míša? Neviděli jste ho někdo? Potřebuji mu zkusit záda. VodičkaPřed chvilkou seděl na šraňkách. AničkaCopak jsou spuštěné? VodičkaJako vždycky. Anička (poděšeně vyskočí a začne balit pletení) Tak to tady bude každou chvíli vlak. Vodička Ale ne, to jen přednostka šla na hradlo. Anička Ta Ester mě vždycky vyděsí. Rosťa  Celé se potim jako dveře vod chlíva. Anička Taky by mohla otevřít pusu, že někam jde. Vodička Já to vždycky poznám právě podle šraňků. Anička Vždycky to tak být nemusí. Vodička Zatím to vychází na sto procent. Anička Já když vidím stažené závory, tak jsem radši nachystaná, aby mě nic nepřekvapilo. Rosťa  Chtělo by to jedno točený. Vodička Vás snad někdy něco překvapilo? A těch schůdků se taky nebojte. Když budou moc vysoko, já vám pomůžu. Anička Nejde jenom o schůdky. Já prostě nemám ráda, když se věci nechávají na poslední chvíli. Vodička Nebojte se, Aničko, jak vyjede vlak z tunelu, Michal nám to přiběhne říct. Rosťa  Nakonec by stačil aji lahváč. Anička Co když si nčkde vymkne nohu nebo něco a pak zmešká. Raději by měl čekat tady. Vodička Je nedočkavý. To je v jeho věku normální. Však ono ho to časem taky přejde. Klidně si sedněte. Anička Ale co když... Vodička Radil jsem vám někdy špatně? Pěkně si tady sedněte a seďte. My vás tady nezapomeneme. Rosťa Měl bych se taky mrknót za staró. Anička (sedá si a rozbaluje pletení) Vidíš, málem bych zapomněla. Chtěla jsem mu změřit záda. (jde k oknu) Nesedí tam. Vodička Možná že šel na Čertovu skálu. Je tam lepší výhled. Anička Aby tam neprochladl. Vodička V tomhle horku? Anička Horko, nehorko, v průvanu by to bylo raz dva. Vodička Kvůli vám si vzal svetr. Rosťa  Jeden nikdy neví. Anička To ani není pořádný svetr. To je jen taková tenká příze. Pořádný svetr mu teprve dělám. Vodička To bude pěkné překvapení pod stromeček. Anička Ále, prosím tě. Lokty bude mít na ten šup rozbité. Rosťa Esli nemá ze samýho ležení chutě. Anička A ze všeho hned vyroste. Vodička Jen si to, Aničko, přiznejte: kdybyste mu nemohla nic uplést, byla byste z toho celá nešťastná. Anička To se teda pleteš. Samé hladce - obratce, mám už toho dost. Ničím si na tom oči a on sotva poděkuje, dvakrát to vezme na sebe a už je v tom díra. Ale jeho mamince jsem slíbila, že se o něj postarám. Tak ho přece nemůžu nechat jen tak. Všechno na něm jenom hoří. Rosťa  Jak u ní někoho načapu... Anička A vzal si vůbec nčco na hlavu? Vodička Proti úpalu? Anička (zlobí se) Proti úpalu. Nahoře to může pěkně foukat. Měl by mít pořádnou čepici. Jinak se nachladí raz-dva. Vodička Ale jo, myslím, že něco měl. Rosťa  A dyš nic, tak ji vyměním vobklad. Anička Člověk nemá chvilku klidu. Pořád samé starosti a zlobení. Vodička Nikdo to nemáme jednoduché. AničkaTy si tak můžeš načíkat. Jsi mladý a máš život před sebou. Vodička Dejte pokoj, moje nejlepší roky už jsou pryč. Anička A přitom jsi to už někam dotáhl. Vodička Jak to myslíte? Anička To je jednoduché. Se stížností na prezidentskou kancelář nejezdí hned tak každý. Vodička (rozhořčeně) Ale já přece nejedu na prezidentskou kancelář. Anička (udiven?) A tak ty si nejedeš stěžovat kvůli zemědělské dani? Vodička (rezignovaně) Ale ne, to byl přece Vaněček. Anička (jako by to jméno slyšela poprvé) Vaněček? Aha... A kam se poděl ten... Vaněček? Vodička Vy jste ho neslyšela? Anička Co jsem měla slyšet? Asi jsem si na chvilinku zdÍímla. Rosťa  Prdly mu nervy. Vodička Nebude to ani hodina, co vstal, třískl do stolu, že je to stejně všechno jedna banda grázlů a že to nemá cenu a šel domů. Anička Tak vidíš. A já si myslela, že jedeš na prezidentskou kancelář. Vodička Říkám vám to třikrát denně, že jedu na patentový úřad. Anička Já si vás pořád nějak pletu. Rosťa  Teď, co je Vaněček pali, si to už pléct nebudete. Anička On to ani Vaněček neměl rád, když jsem si vás popletla. Jednou jsem se skoro až bála, že mi něco udělá. A já se ho jen zeptala, co bude v té prezidentské kanceláři... (zarazí se) Nebo na patentovém úřadě? Já si to snad už nikdy nezapamatuju. Vodička (podrážděně) V prezidentské kaceláři. Na patentový úřad jedu já. Anička A na co si tam jedeš stěñovat? Vodička (jen sa vypětím všech sil nevybuchne) Na nic. Tam se jezdí s přihláškami vynálezů. Anička A ty máš nčjaký vynález? Vodička (potšenč) To víte, že mám. Kdybych žádný neměl, tak bych nikam nejel. Anička A tos ho vymyslel sám? Vodička Sám. Touhle hlavou. Anička To asi budeš slavnej, viď? To mně to možná ani nikdo nebude chtít věřit, že jsem tady vedle tebe seděla. Vodička Popravdě řečeno to zas tak žhavé nebude. Že způsobím revoluci v železniční dopravě? No a? Kdo se zajímá o vynálezce? Kdejaký herec nebo zpěvák čtvrtého řádu je dneska populárnější než třeba nositel Nobelovy ceny. Rosťa  Nedělé se, nedělé. Budeš v balíku? Budeš. Tak vo co de. Vodička To zatím ještě není jisté. To závisí na mnoha okolnostech.